Chov v zajetí

Papoušek žako byl dovážen do Evropy od 16. století. Je možné, že ho chovali již Římané, o tom však nemáme písemné záznamy. Je považován za nejnadanějšího ptáka, u něhož lze vypěstovat opravdu složité podmíněné reflexy. Není tomu však u každého jedince, vrozená inteligence je rozdílná tak jako u každého tvora. O tomto druhu bylo již mnoho napsáno. Některé záznamy jsou až neuvěřitelné a mnozí chovatelé je považují za tak zvanou "exotářskou latinu.

   Před I. světovou válkou byli tito ptáci dováženi do Evropy a Ameriky ve velkém množství. V přístavních městech Německa se mladí ptáci (temnoocí) prodávali za 6-10 M. Starší ptáci (světloocí) byli mnohem dražší a jejich cena byla tím vyšší, čím více slov znali (200-300 M). Cena mladých jedinců poklesla z toho důvodu, že dvě třetiny dovezených papoušků krátce po dovozu uhynuly. Ptáci docházeli ve špatném stavu, byli na lodi nevhodně živeni, nedostávali vodu (jen rohlík namočený v kávě) a prožívali během cesty velké útrapy. Hynuli na poruchy trávení, tuberkulózu, špatnou hygienu apod.

   Dnes se dovážejí letecky a ztráty jsou minimální. Do Evropy se dostávají většinou z Ghany. Patři mezi nejoblÍbenější pokojové ptáky, neboť jsou něžní, učenliví a přítulní. Někteří jedinci naproti tomu křičí, vše okusují a jsou zlostní. To proto, že v minulosti pravděpodobně prožili stresové situace. Nedůvěřují lidem a trvá hodně dlouho, než si zvyknou na svého ošetřovatele a nové prostředí. Při své vysoké inteligenci si totiž tito papoušci pamatují negativní jevy delší dobu nebo i trvale. Totéž platí i o jeho učenlivosti. Někteří ptáci mají raději ženy (obvykle samci), jiní muže (samice) a děti. Jsou však i takoví, kteří děti nenávidí a mohou jim být značně nebezpeční.

   Mladý pták je pro ochočení vhodnější než starší papoušek, který zůstává delší dobu plachý a nedůvěřivý. Po dovozu má být krmen povařenou kukuřicí, semencem a slunečnicí; doporučuje se podávat mu i jablko a mrkev.

   Má být chován ve větší kleci, malé kulaté klece jsou pro něj nevhodné. Uzávěr klece má být konstruován tak, aby ho pták neotevřel. Krmítka upevňujeme do vyšší polohy k bidlu, na kterém pták nejčastěji vysedává. Spodní část klece chráníme tabulovým plexisklem, aby se zamezilo vypadávání nečistot a potravy. Bidla v kleci umisťujeme tak, aby z horních nebyla znečišťována spodní. Spodní zásuvky mají být dostatečně vysoké. Nad klecí instalujeme stojan. Pletivo z klece má být snímatelné. Klec má být umístěna stále na stejném místě. Nikdy ji nedáváme na topení nebo do jeho blízkosti, k oknu na přímé sluneční paprsky a do průvanu, má být umístěna ve výšce asi 1,50 m od podlahy.

   Změnu prostředí těžko snáší, je zpočátku plachý, nedůvěřivý a stále ostražitý. Někdy i 2 až 3 dny nepřijímá potravu. To proto, že se mění jeho režim dne i okolí. Tyto stresové stavy jsou nejintenzivnější u ptáků importovaných, kteří ztratili nejen volnou přírodu, ale i příznivější klimatické podmínky a přírodní potravu. Takového jedince musíme ponechat alespoň týden v naprostém klidu a v žádném případě ho svou přítomností nevyrušujeme. Později mu věnujeme více pozornosti, aby si zvykal na naši společnost. Pokud se pták rozruší a načechrává své peří, je to znamení, že potřebuje klid. Jakmile si pták na svého ošetřovatele přivykne, je nutné naučit ho brát pamlsky z ruky. Nejprve je podáváme přes pletivo, později otevřenými dvířky. Aby si zapamatoval, že naše ruka není jeho nepřítelem, snažíme se ho šimrat prstem na zobáku, čele a temeni. Bude to jistě náročné a dlouhodobé, ale je nutné vytrvat. Současně na ptáka hodně mluvíme, což ho uklidňuje i přivábí. Jakmile však zjistíme, že načechrává péra, v týlu a zvětšuje duhovku, je to znamení, že je pták rozrušený, a proto ihned odejdeme. Veškerá tato snaha získat důvěru papouška vyžaduje mnoho času a trpělivosti, neklidem a násilím se nikdy úspěchu nedocílí, naopak se vše zhorší. Teprve klidný a důvěřivý pták, který se naučí z bidla přecházet na náš prst a ruku, rozvine své schopnosti. U některých jedinců to trvá nejen měsíce, ale i dlouhé roky. Jsou dokonce i takoví, u kterých lze dosáhnout úspěchu jen částečných nebo žádných. V žádném případě však nemůžeme dávat vinu samotnému papouškovi, ale především jeho ošetřovateli, který neměl dostatek trpělivosti nebo mu nevěnoval dost času. Prvních výsledků dosáhneme obvykle po roce, u mláďat odchovaných člověkem i za několik měsíců. Někteří jedinci se naučí pískat a dokáží zapískat i celé písně, jiní napodobují hlas zvířat (kohouta, psa, kočky apod.), různé zvuky (vrzání dveří, otvírání lahví), pláčí jako děti, smějí se, kašlou apod. Naučí se mluvit nejen slova, ale i krátké věty. Zvlášť nadaní ptáci znali 60, ale i 100 až 200 slov.